Benedikt XVI. a jeho encyklika Láska v pravdě
Krátce před návštěvou papeže Benedikta XVI. v naší vlasti vyšla u nás jeho encyklika Caritas in veritate – Láska v pravdě. A krátce po papežově návštěvě ohlásila naše farnost přednášku a rozpravu o encyklice. Definice encyklik od prof. Halase: „Myšlenkové bohatství je obvyklým znakem papežských dokumentů, průzračnost jeho podání však již nikoliv.“
V úterý 6. října byl zahájen podzimní cyklus přednášek Iniciativy 17-11 v divadle Miriam ve Strašnicích. Hosty byli salesiánský kněz P. Michael Martinek, ředitel vyšší odborné školy JABOK, ing. Luděk Rychetník, politolog a ekonom a redaktor Pavel Mareš, který svoji obvyklou roli moderátora pro tento večer vyměnil za roli přednášejícího.
P. Martinek byl supervizorem překladu encykliky, Mgr. Mareš spolupracoval na překladu a měl na starosti redakci vydání a ing. Rychetník byl pozván, aby odpověděl na dotazy z hlediska politického. První mluvil otec Martinek. Když vysvětloval svoji úlohu při uvádění encykliky do českého života, mohl si posluchač uvědomit, kolik vlastně práce za vydáním „nevelkého sešitu“ je. Encyklikou Caritas in veritate chtěl papež vzdát hold učení Pavla VI: „chce převzít jeho učení o integrálním lidském rozvoji, navázat na cestu, která byla jeho učením vytyčena, a aktualizovat je pro nynější dobu“.
Encyklika Pavla VI. Populorum progressio, vydaná před 40ti lety, ale i Sollicitudo rei socialis Jana Pavla II, vydaná před 20ti lety, jsou, dá se říct, předchůdkyně encykliky Caritas in veritate, na ně papež Benedikt navazuje, z nich vychází. Popisuje a pojmenovává události a velké změny posledních 20 let, ke kterým ve světě došlo, pád komunismu, konec studené války, mluví o pozitivech i negativech těchto událostí, říká jak reagovat v duchu křesťanské sociální etiky. Encyklika nepřináší nic nového, převratného, nenabízí konkrétní řešení, „jen“ odkazuje na sociální učení církve, na staré zásady, na něž chce papež opětovně upozornit při hledání odpovědí a východisek ze světových problémů.
Co trochu četbu znesnadňuje je, že není pevně daná struktura, témata se vzájemně překrývají, prolínají.
Po všeobecném úvodu nám redaktor Mareš poskytl pohled podrobnější, vždyť „encykliky jsou věnovány na prvním místě laikům, „oni nesou tíhu dne“, každý má svou odpovědnost při vykonávání povolání. Klíčovým slovem této encykliky je rozvoj a to jak jednotlivce, tak celých národů. Papež se vyjadřuje k tématům politickým, ekonomickým, etickým, kulturním, globálním, a to velice (v encyklikách nezvykle) konkrétně – odpovědnost finančního sektoru, etika podnikání, přístup ke vzdělání, migrace, koncept práv a povinností, význam občanské společnosti, napětí mezi světem politickým a ekonomickým. V několika paragrafech také zmiňuje bioetiku. Postoj církve k potratům, eutanazii, antikoncepci se nemění, na otázku „smíme všechno co můžeme?“, odpovídá větou svatého apoštola Pavla: „mohu vše, ale ne vše mi prospívá...“
Slovo dostává ing. Rychetník, který je nám nejdříve krátce představen - působil v Anglii v Reedingu na universitě, jeho zájmem jsou politické instituce, přednáší na UK v Praze, publikuje v novinách a časopisech, je členem skupiny „Pokoj a dobro“.
Jak se papež staví k občanské společnosti byla první ze čtyř připravených otázek. Dále téma práv a povinností, pak „která z globálních témat papež vypichuje, a poslední – jak se papež staví k demokracii a dělbě moci.
Občanská společnost – Benedikt toto téma vnímá velmi podobně jako jeho předchůdce, je znát vzájemné ovlivňování se. Přitom pojmenování občanská společnost je velmi starý pojem, ale poměrně mladého data je ona „definice“, že se jedná o vše ostatní co není trh a stát. Benedikt ji definuje jako nejvlastnější oblast nezištnosti a bratrství. A její pomocí by chtěl papež humanizovat i trh. Koncept práv a povinností – Práva, pokud se nemají stát čirou svévolí, předpokládají povinnosti. Na jedné straně se vymáhají práva mající nahodilý a postradatelný ráz, přičemž se nárokuje jejich uznání a šíření ze strany veřejných struktur a na druhé straně jsou zneuznávána a pošlapávána elementární základní práva velké části lidstva. Ovšem individuální práva nesmí být zbavena rámce povinností, jinak spustí spirálu neomezených požadavků zbavených jakýchkoliv kritérií.
Globální témata – celá encyklika je naplněna myšlenkami o globalizaci. Papež v této souvislosti odmítá fatalismus, jsme zodpovědní za to, co se děje, musíme společenské procesy řídit, být racionální. Víra musí osvětlovat rozum, rozum musí osvětlovat víru.
Demokracie a dělba moci – je-li solidarita, soudržnost, ve společnosti narušena, je to hrozba pro demokracii. Papež zde vyzdvihuje význam sdělovacích prostředků, které mohou podporovat demokracii, pokud ve své činnosti prokazují odpovědnost: „média se musí soustředit na povznesení důstojnosti lidských osob i národů, musí být výslovně oživována láskou a pracovat ve službách pravdy, dobra a přirozeného i nadpřirozeného bratrství.“
Dělba moci - nemluví se o ústavní dělbě moci, ale o decentralizaci, místní, národní, mezinárodní, způsob jak se vyrovnat s ekonomickou globalizací, mluví o subsidiaritě. V encyklice se objevuje i pojem ekonomická demokracie, ne jako definice, ale ve spojení s občanskou společností a jejími ctnostmi, nezištností a solidaritou. Pochvalně se zmiňuje o sdruženích spotřebitelů a jejich vlivu na hospodářský chod.
Odezvy posluchačů bylo slyšet vlastně v průběhu celého večera, ať to byly dotazy na upřesnění, objasnění některých pojmů nebo osobní postřehy či poznámky.
Videozáznam přednášky - P. Michael Martinek