Rodina v centru pozornosti církve
Jan Balík o manželství a rodině v Iniciativě 17-11
Iniciativa 17-11 pokračuje ve své činnosti i v roce 2010. 6. ledna se uskutečnila první ze tří přednášek o rodině. Slova se tentokrát ujal sám strašnický farář Jan Balík, který mluvil o pohledu katolické církve. Jak řekl, na počátku je vztah dvou lidí a od něj se odvíjí vše ostatní. Názory na funkci a fungování rodiny se samozřejmě mění s dobou. Jan Balík má dlouholeté zkušenosti s pastorační péčí o mladé lidi. Založil arcidiecézní centrum Nazaret a byl 11 let odpovědný za pastoraci mládeže v pražské arcidiecézi. V letech 2001 až 2005 byl ředitelem Sekce pro mládež při ČBK. Ve své farnosti se také velice věnuje dospívající mládeži a mladým rodinám. Zejména mladým jsou určeny i jeho knihy (Neboj se, jen věř; Pojď a následuj mě; Pohlédl na něho s láskou; Na cestě s mladými; Máš na víc...).
Co se stalo s rodinou?
Otec Jan úvodem přiblížil období, kdy se „věci pohnuly kupředu“. Bylo třeba nového teologického a filosofického vysvětlení manželství a rodiny, aby i pro současného člověka bylo srozumitelné prorodinné hlásání evangelia. Zároveň bylo třeba postavit nauku o rodině v kontextu radikálních změn, které rodinu nejen znevýhodňují, ale dokonce ji začaly ohrožovat. Sociální stát postupně převzal funkci velké rodiny a pro sociální zabezpečení již není nezbytně nutné mít děti. Mít či nemít děti bylo přesunuto do soukromé oblasti rodičů, děti se staly jen emocionálním uspokojením.
Proměna rodiny a odpověď papeže Jana Pavla II.
Další změnou je přesun od rodiny tradiční k rodině partnerské. Takováto rodina sice může dosáhnout subjektivně vyššího prožitku společenství a lásky, ale zároveň musí manželé počítat s tím, že to od nich bude vyžadovat vyšší míru osobního vkladu a neustálého úsilí.
Papež Jan Pavel II. si byl vědom, že se rodina stále více ocitá pod tlakem společenských změn a je třeba ji nejrůznějším způsobem podpořit. Jeho pastorace rodin se nezastavila jen u nově pojatého učení, ale dostala i konkrétní institucionální podobu. Využil k tomu měsíce, které následovaly po biskupské synodě o rodině, která se konala v roce 1980. Předně proměnil Pavlem VI. založený Výbor pro rodinu, který byl součástí Papežské rady pro laiky, ve vlastní Papežskou radu pro rodinu. Zároveň zhodnotil své zkušenosti z krakovské arcidiecéze a na Lateránské univerzitě ustanovil „Mezinárodní institut studií o manželství a rodině.“ Ten od chvíle svého vzniku nabízí církvi příspěvek filosofické, teologické a pastorační reflexe ohledně pravdy o lidské osobě, manželství a rodině, a to na základě interdisciplinárního studia. V roce 1983 byla Apoštolským stolcem předložena všem lidem, institucím a vládám Charta práv rodiny.
Pozitiva a úloha rodiny
V centru rodiny je vztah dvou lidí a ten se pak otevírá dalším vztahům, dětem. Rodiče mají nejen právo, ale i povinnost děti vychovávat. V rodině se děti učí základním sociálním návykům, v širší rodině pak například navazování dalších vztahů. Rodina by se ale neměla uzavírat jen pro sebe, nutný je i společenský rozvoj. Tam, kde jsou předpoklady, má rodina vstupovat do politiky, vytvářet určitý společenský tlak, spoluvytvářet politickou situaci. Stejně tak musí být místem života s Bohem, jen tak může dále evangelizovat, vydávat svědectví. Rodina je „domácí církev“, nejmenší církevní buňka, která klade důraz na důstojnost člověka, ochranu potřebných, pomoc bližním. Současná rodina má na rozdíl od rodin před sto lety daleko větší možnost dosáhnout subjektivního prožitku hloubky vztahu. Ovšem musí věnovat daleko více vědomého úsilí tomu, aby se vztahy udržely.
Texty magisteria
Velkou pomoc a stálou motivaci pro práci na sobě a na svém vztahu je možno nalézt v textech papežů, především Jana Pavla II, který o rodině napsal nejvíce. Můžeme zmínit: katecheze Teologie těla, encykliku Familiaris consortio, Dopis rodinám, Dopis ženám, dokument Mulieris dignitatem. Dalším posilujícím momentem jsou pro rodinu vzájemná setkávání ve farnosti, při mších svatých nebo při společenských akcích, ale také soukromě s jinými rodinami z farnosti.
Katolíci a neplatnost manželství
Existují často velmi zmatené názory na názor církve k rozvodu, k rozluce, tj. k rozpadu manželství. Katolické manželství je nerozlučitelné. Církevní soud zkoumá samu platnost uzavření manželství, tedy vážné důvody, které už v době uzavírání sňatku zpochybnily nebo přímo vyloučily platnost manželství. Než člověk udělá nějaký nezvratný krok, je třeba se dobře informovat, a to u svého kněze, u odborníka na manželské právo katolické církve, v Centru pro rodinu dané diecéze.
Velká důstojnost manželství
Závěrem vyslovil Jan Balík cosi jako manželský leitmotiv. Žít v manželství, v rodině, znamená být odleskem Boží Trojice, odleskem vztahu Krista k církvi. Manželé hledají lásku a vztah k Bohu, a to především skrze partnera a děti a pak skrze modlitbu. Je to nutné pochopit, domyslet a hlavně uvádět do praxe. Máme v této oblasti v církvi ještě dost práce. Církev se obrací na lidi s vysokým ideálem, a proto nemůže být vždy přijímána pozitivně. Úkolem církve je hlásat lidem ve světě evangelium lásky, evangelium života, evangelium rodiny, zpřítomňovat krásu a hloubku manželství a rodiny. A nejen to: je dnes třeba pamatovat i na mnohé další, na přípravu snoubenců k manželství, zajímat se o lidi, kteří se dostanou do rodinných problémů, a zřizovat různé struktury podpory rodiny, například manželské poradny.
Marie Mocová, Pavel Mareš
Informační leták